Po krásném víkendu na Šumavě jsme v pondělí dopoledne s paničkou vyrazily na slibovaný týdenní výcvikový tábor BŠO (bílých švýcarských ovčáků) do Rýzmburku kousek od Náchoda. Druhým autem za námi jela teta Jíťa s dětmi Vendulkou a Agátkou. Cesta utekla rychle a byla v pohodě až na posledních 5 kilometrů. To paničku vedla navigace cestou, necestou a polem, nepolem. Projely jsme babičinným údolím po cyklostezce, ale důležité je, že jsme dorazily na místo určení :)
To už nás vítala Kájina (panička mojí psí maminky Esulky) a hned jsme si daly kávičku. Potřebvovaly jsme se rozkoukat... no a jak koukám kam koukám, všude býlej pes. Myslela jsem si, že mám vidiny. A to mám alkohol zakázanej, pač moje druhé jméno zní HOSPODSKEJ POVALEČ (to proto, že chodím všude s paničkou a v každý hospodě jsem jako první pod stolem).

Pak přišlo na řadu výběr místa a postavení stanů. Takže když si panička vybrala, postavily jsme oba stany, bylo nám řečeno, že z důvodů mé bezpečnosti se máme radši přestěhovat na protější stranu.
Večer proběhl v klidu, paničku jsem si hlídala jak ostříž, seznámila jsem se spoustou býlích kamarádu, pohrála jsem si tatínkem Falcem a s nevlastní sestřičkou Elinkou (máme stejnýho tatínka, ale on je pěknej proutník, takže má každý rok miminka s jinou, asi protože je to takovej fešák). Navečer jsme šly ještě na obrany a to se musím fakt pochválit. To je sport pro mě. Takže panička vyrostla o dva metry jak na mě byla pyšná. Chvíli jsme poseděli s ostatními a šlo se spinkat.

No to byl šok, když se panička nasoukala do stanu a chtěla po mě abych tam šla spát s ní. Je pravda, že venku bych sama taky nezůstala, tak jsem se teda překonala a vlezla si na svůj pelíšek dovnitř. Panička zavřela a já jsem byla nervozní. Asi mám klaustrofobický sklony. A hlavně jsem pořád někoho venku slyšela, takže jsem neustála výstražně vrčela a štěkala. Nakonec mě panička uklidnila slovy: HEZKY SPINKEJ, JÁ BUDU HLÍDAT. No tak co řekne panička je u nás doma zákonem, tak jsem usnula jak špalek. Najednou mě něco budí...aha, to je panička. Co asi chce? No to by jste nevěřili...prý mám vstávat...Vždyť je teprv 8 ráno. Doma spinkám minimálně do 9 a když se poštěstí tak až do 11.

Po velkém přemlouvání jsem tedy ochotně opustila tu hrůzu, které panička říká stan, a u toho jsem přemýšlela, jak se ze dne na den snížila má životní úroveň.

Po snídani jsme vyrazily na výcvik. To byla fuška. Po obídku jsme vyrazily s Kájinou, jejími dvojčaty Honzíkem a Péťou, Esulkoua do Zoo Dvůr Králové. Tolik krásných zvířátek pohromadě až jsem valila oči. Krásný výlet. Jen panička zhodnotila, že lesopark v Chomutově se nám líbí víc. No, mě se líbí úplně všude. Pak jsme spěchali zpět do tábora, pač byly zase obrany. Ty fakt miluju. Večer se panička s tetou Jíťou trochu rozšouply a tak jsem zjistila že litr zelený pro ně není žádný problém. Horší to bylo pro tetu ráno, to už problém byl :) Panička jako vždy bez následků :)

Takže ve středu dopoledne jsme celkem proflákali a po obídku vyrazily do nedalekého Náchoda. Prošly jsme si náměstí a pak jsme si daly bojový úkol, vylézt nekonečné schody na náchodský zámek. A tam to byla teprve nádhera. Krásné nádvoří, pod hradbami opravdoví medvědi a neskutečný výhled. Navečer jsme se vrátily a zbytek dne trochu proflákaly.

A už tu byl čtvrtek. Den kdy měla teta Jíťa s holkama v plánu vyrazit domů. Dopoledne jsme s paničkou trochu procvičily poslušnost a po obídku opravdu teta vyrazila na cestu. My s paničkou jsme se přidaly k ostatním a vyrazilo se na 12 kilometrový výlet po okolí. Výlet se opravdu moc povedl, sluníčko, teplo a kam se člověk podíval všude bílo. Na posledním úseku cesty jsme šly my, mamča Esy a taťka Falco a učily mě koupání v potoku. Úspěšně. Oni jsou totiž totální blázni do vody takže z ní skoro nevylezly. Tak jsem na ně koukala a jak jsem se k nim nakláněla, tak mi to ujelo a já tam spadla jak shnilá hruška. To byl šok. Ale přeci jsem hrdinka, tak jsme dělala, že to bylo úmylslně a tak jsem dohopkala ke břehu a pak už jsem si dávala větší pozor :) To se to v noci spinkalo. Poprvé mi vůbec nevadilo. že bydlím pod mojí úroveň...

V pátek ráno jsme vyrazily s taťkou Falcem do kozína a pani byla tak hodná, že nás nechala se jít podívat na kůzlátka, které byly nádherné. Pak jsme přišly do tábora a šly jsme s paničkou a ještě jedním nadšencem cvičit poslušnost. Po obídku jsme za mojí odborné asistence složily stan a zabalily. Pomáhala nám ještě jedna teta od nevlastní séstřičky Elinky. Pak mě zase panička zavřela do kotce, na který jsem si postupně nedobrovolně zvykla.(Panička mě do něj každý den na chvíli zavírala a jak se mi tam nechtělo bejt, tak jsem si sedřela čumáček a mám tam bílej flek) No a panička šla soutěžit o Rýzmburský pařátek, který obsahoval stopu, poslušnost s pantoflí, hod aportem na cíl a metrovku. Byla prý sranda. Pak se ugrilovalo maso a nastal čas odjezdu. Vyrazily jsme na cestu v půl deváté a po jedenáctý jsme už byly doma.

Byla jsem dost nadělaná, takže následující víkend proběhl v lehkém rytmu spánku. Ale vzpomínky máme krásné, takže hodnotím tuto akci na jedničku s hvězdičkou...
Konečně si panička udělala čas a tak jsme celá rodinka vyrazily za páníčkovo maminkou a taťkou na Šumavu. V pátek po práci jsme zabalili a hurá na výlet. Dorazili jsme na večer a konečně jsme zažili sluníčko. V Anníně, kde páníčkovo rodiče bydlí, mají i nádhernou chaloupku, na které jsme se do neděle flákali.

V sobotu jsme dopoledne vyrazili s babi do Sušice na nákupy a pak jsme vyrazili na hrad Kašperk. To byla nádhera. Procházka lesem a pod hradem byly ovečky, se kterejma jsem se po překonání ostychu pusinkovala.

Odpoledne jsme s paničkou strávily na chatě a čekali na páníčka, který si jel zahrát tenis s kámošema. Po krásném romantickém večeru jsme v neděli dopoledne zabalili a vyrazili s mírnou nechutí zpět do Teplic.
Naše babská tenisová parta jsme si naplánovaly výlet do Prahy do ZOO. Počasí slibovalo nepřetržitý déšť, ale nás to neodradilo. Tak jsme se ve čtvrtek ráno sešly na vlakovém nádraží. Já, 4 ženský, každá po dvou vlastních dětech a jedno v kočárku, jen ta moje panička jich měla půjčených pět.

Nástup do vlaku proběhl v klidu, jen jsme si neměly kam sednout. Nakonec jsme se nějak poskládaly a užívaly si uplakaný výhled z okna. Když jsme dorazily do Holešovic, vyskákaly z vlaku, hledaly jsme náhradní program, pač na Zoo počasí fakt nebylo. Nakonec nás moudré hlavy napadlo jet metrem na Zličín a zajít s dětmi do Beckilandu. Nápad skvělý, ale já vůbec netušila co mě čeká...

Vyrazily jsme na metro a jely jsme do přestupní stanice Florenc. Tam to už tak veselé nebylo. Nemohly jsme s najít výtah, tak nám nezbylo nic jiného než to vzít po eskalátorech dolů. Nastoupila jsem a najednou koukám, že se mi vznáší zadek nahoru. Pak mi panička chytla ocas a já stála jak přibitá. Výstup byl hodně rychlý, ale kvalitní, panička si málem namlátila, jelikož já běžela jak o život aby mě ty divný schody nedoběhly.

Na Zličíně jsme nasedly do autobusu, kterej byl snad nafukovací, kolik se nás tam vešlo. V beckilandu mě panička dost naštvala. Nechala mě v recepci, kde jsem samým naštváním usnula. Když jsme byla do růžova vyhajaná, začla jsem štěkat, že už by jsme měly vyrazit, aby jsme stihly zpáteční vlak. Tak si pro paničku došel recepční a všichni jsme vyrazily autobusem, metrem a vlakem domů.

Byl to krásnej den až na to že pořád lilo. Tak Zoo dáme jindy...
Hned jak začly dětem prázdniny, vyrazily jsme celá rodina a s 34 dětmi na tenisové soustředění. Panička byla dost nervózní, pač mít na starost 34 dětí, 6 trenérů a ještě mě je asi fuška. Celý týden byla panička jak a trní, ale myslím, že si to moc užila, pač děti byly skvělé. Nejlíp jsem se samozřejmě měla já. Pořád jsem měla někoho na hraní, mazlení a blbnutí.

Fotky a veškeré podrobné informace najdete na těchto stránkách, které panička pro tyto tenisové akce vytvořila:
Jiřetín 2011
Jiřetín 2011
9 měsíců

9 měsíců

23 týdnů
23 týdnů
22 týdnů
22 týdnů
21 týdnů
21 týdnů
20 týdnů
20 týdnů
19 týdnů
19 týdnů
18 týdnů
18 týdnů
17 týdnů
17 týdnů
16 týdnů

16 týdnů

15 týdnů

15 týdnů

14 týdnů

14 týdnů

13 týdnů

13 týdnů

12 týdnů

12 týdnů

11 týdnů

11 týdnů

10 týdnů

10 týdnů

9 týdnů

9 týdnů

8 týdnů

8 týdnů

7 týdnů

7 týdnů

6 týdnů

6 týdnů

5 týdnů

5 týdnů

4 týdny

4 týdny

3 týdny

3 týdny

2 týdny

2 týdny

1 týden

1 týden

Doufám, že se Vám u nás líbilo...HAF HAF
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one